ostrážiti, -žu, -ží pf. (ipf. ostražovati); k strážě
koho/co, ojed. koho/čeho (kým/čím) zabezpečit někoho n. něco, zajistit bezpečnost (ochranu) někoho n. něčeho, zvl. střežením: tvé tělo se všech stráň svatými znameními jest oſtrazeno PasMuzA 423 est signatum et clausum; rodiči svému najmilejšiemu oſtrazytu (m. -zyty) poručil [Ježíš matku] Vít 86a providendam commendavit svěřil do ochrany; postem své tělo oſtrazieſſe OtcA 4a (ostřieháše ~B, strážieše ~C) vallabat; postavichu stráž okolo hroba na znamenie, že hrob oſtrazen jest pečetmi i rytieřstvem HodKlem 52b; oſtrażi tvé osoby AlbnCtnostA 44b; ║ jsa [sv. Ignác] ve dne i v noci… deseti rytieři oſtrażen PříbrZamP 312b ohlídán, střežen; dokavadž jest jeho [zloděje okradený] neokřikl, nepřitvrdil aneb zapal aneb sic oſtrazil aneb svázal PrávSasE 103b bewahret [hat] dal pod stráž. – Srov. ostřieci 1