|
|
|
oprávěti, -ěju, -ie ipf. (pf. opraviti) 1. co [loď] řídit něco, určovat směr pohybu něčeho: ten, jenž koráb oprawye AlxV 563; ║ trpím [mezek]…jedno toho, jenžto mú uzdu oprawie BawEzop 1704 ovládá 2. koho/co řídit, vést: jenž zástup oprawyeſye, AlxV 384; zemi dobřě oprawyeſſe [Neklan] DalC 17,27 (opravováše ~P, súdieše ~L) vorweste; jě sě [kníže Václav] země oprawyety DalC 27,27 (opravovati ~Z, opraviti ~F) richtin spravovat; ješto [kníže] bude oprawiety muoj lid Mat 20 (Mt 2,6 qui regat: zpravovati EvZimn, ~Ol, BiblDrážď, ~Lit, ~Praž, pod. ~Pad, opravovati ~Ol, vlásti lidem EvSeit, ~Víd, ~Beneš) 3. co (čím) starat se o něco; [rostliny] ošetřovat, pěstovat: co ty [ženo] jmáš do toho, že mě opravuješ velmi mnoho…Náhle oprawyey svú přěslicu MastMuz 384; kak by rostlo obilé, kdy by buoh jeho dobrým počesím neoprawal ŠtítKlem 32b; ktož by na to byl uveden do vinnice, aby to dělal, co j potřebné vínu, an pak nechaje toho, jal by sě pléšek oprawyety ŠtítSvátA 107b 4. co [poškozeného] opravovat, spravovat: vetché [školy] mohú [Židé] oprawyety tak, aby větších ani dražších nedělali, než dřéve byly ŠtítKlem 87a; kterýžto [člověk] svým chtěním činí škody…buďto na zemích, anebo mostem, což by nechtěl oprawiet do kolena zvýš výše země Žilin 133b dy er nicht bewart; jest li že by sobě chtěli břehy s uobojie strany oprawietij ArchPelhř 28a (1458) 5. koho napravovat, přivádět k lepšímu chování: družce neroď oprawieti…, nezpravuj družce svého činy BawEzop 1717 – Srov. opraviti 8 Srov. opravovati Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
oprávěti¹, -ěju, -ieš ned. opravovat; spravovat, řídit, vést: ten, jenž koráb oprávie kormidelník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oprávěti², -ěju, -ieš ned. (koho) pomlouvat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oprávěti nedok. = opravovati, pomlouvati; říditi, spravovati; — jenž koráb oprávie — kormidelník Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|