1. (čím) umdlít, zemdlít, pozbýt sil; [o těle n. jeho části] zmalátnět, zeslábnout; [úžasem] propadnout slabosti, být ohromen, pozbýt odvahy: omdlela jest ruka ŽaltWittb 214b (Dt 32,36: omdlena jest ~Klem, zemdlena jest ~Pod, pod. BiblPraž, jest znemocněla ~Card, ~Ol, ~Lit, pod. ~Pad) quod infirmata sit; již mnoho jmějieše synóv, omdlela jest ŽaltWittb 116a (1 Rg 2,5: var. v. obnemocněti) infirmata est; lekli jsmy se i omdlelo jest srdce naše BiblCard Jos 2,11 (~Ol, ~Lit, ~Pad, zmrtvělo ~Praž) elanguit; súžen jsa velikú hrozú, pade na zemi svým obličejem a omdle duše jeho BiblCard Jdt 13,29 (~Lit, pod. ~Praž, chřadla jest ~Pad, strachem sě třěsieše ~Ol) aestuavit; sedieše omdlegie jako ustalý člověk OtcB 7b (var. v. omdlelý); omdlege [vzpomínkou] v túhách stanu PísZávT 21; potuchla jest země a omdlela, splynul svět a omdlela jest vysokost zemského lida BiblLit Is 24,4 (zemdlela…zemdlela jest ~Ol, zemdlena jest…zemdlena jest ~Praž, znemocněla jest…znemocněla jest ~Pad) infirmata est…infirmata est (fig.); Omdlelo tělo mé i srdce Kruml 326; aby neomdleli [zástupové] na cestě MatHom 262 ne deficiant; zarmoutil se [Ježíš] v duchu a omdlel jest až do krvavého potu HusPostTN 101b; emarcui…uchřadl sem vel omdlel sem VýklKruml 189b (Dn 10,8: uchřadl sem BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Pad, vysechl sem ~Praž); ║ zjěvi sě jemu anděl z nebe posilijě jeho, a tu omdlew déle sě modléše BiblDrážď L 22,43 (~Ol, ~Pad, učiněn jsa v tesknosti EvOl, učiněn sa na sotních BiblLit, učiněn jsa v odporu těla s duchem ~Praž) factus in agonia když se ho zmocnila… smrtelná úzkost; když jest v kostele svého, jehož jest milovala, jedne uzřela [žena], ihned jest omdlela HusVýklB 108a (srov. Ct 5,6) zemdlela touhou. – Srov. obměkčiti sě 4

2. bibl. na co, v co, v čem [žádoucím] zemdlít v touze po něčem: oculi mei defecerunt in salutare tuum omdlele na spasenie ŽaltGlosKlem 118,123 (oči moji mdlele na spasiteľu tvém a u mluvu pravedlnosti tvé ~Wittb, zhynule sta ~Klem, BiblOl, pod. ŽaltKap, BiblLit, pohynuly sú ~Praž, ustale ŽaltPod, pod. BiblPad); Omdlela v spasení tvém duše má ŽaltPod 118,81 (zhynula ~Wittb, ~Klem, BiblDrážď, ŽaltKap, BiblOl, pod. ~Lit, ~Pad, potuchla jest ~Praž) defecit in salutare tuum; Omdlele oči mojí u výmluvu tvú řkúce: Když utěšíš mě? ŽaltPod 118,82 (ustale ~Wittb, ostale BiblDrážď, zhynule sta ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, pod. ~Lit, ~Pad, potuchly sú ~Praž) defecerunt…in eloquium tuum

3. [o člověku] (pro co, čím [o silném hnutí mysli]) omdlít, ztratit vědomí, upadnout do bezvědomí n. do mdlob (z něčeho); „omdlev pasti (padati)“ ap. klesnout (klesat) v mdlobách: dotovad od něho [Seneky] krev teče, až tu omdlew umřěl PasMuzA 310; velikými radoščěmi omdlewſſy [matka] na zemi padla PasMuzA 291; pro velikú radost…omdle [sestra] OtcC 63b; ona [královna] duchu nemohúci mieti, i omdle ApolBaw 216b; Brizeida často mezi ruce jeho padá omdlewſſij TrojA 141b (omdlévajíc ~L) labitur saepius semiviva; aby nemocný neomdlel aneb smrt nepřipadla LékSalM 285 ne debilitas vel syncopis…supervenerit; ║ jako by dušě v sobě nejměla [královna], tak velmi omdle, tu krásu vidúci AlbRájA 78b (pod. RokLukA 245b; srov. 3 Rg 10,5) byla omráčena, byla bez sebe

4. [o člověku, snaze, síle ap.] (na čem, v čem [žádoucím]) umdlít, ochabnout, polevit (v něčem): boží strach…ostřiehá toho,…aby neomdlel [člověk] na božiem milování AlbRájA 12a; pro křehkost tohoto světa zhynú a omdlegy [hříšníci] MatHom 263; že ta síla božská nepřemožená…tak omdlela jest a tak přemožena jest PříbrZamM 145a; tak v svém horku omdle [slunce], že ižádné teplosti neokáže LékFrantA 154b ztratí svůj žár; omdle všecko snaženstvie v člověku ChelčBoj 412a. – Srov. obleniti sě 2, ochabiti sě 2