omdliti | StčS |

omdliti, -ľu, -lí pf. (ipf. mdlíti); k mdlý

1. koho, co [část těla] umdlít, zemdlít, zbavit síly, popř. unavit: omdlena jest ruka ŽaltKlem 142a (Dt 32,36: var. v. omdléti 1) quod infirmata sit; nejsú omdleny stopy mé ŽaltPod 17,37 (nejsú umdleny ~Klem, ~Kap, BiblPraž, nejsú zemdleny ~Ol, ~Lit, ~Pad, nejsú zemdlely ŽaltWittb) non sunt infirmata (fig.); ach, auvech, má milá, kterak s mne omdlila PísZávO 98; a tak bývá omdlen nepřítel náš, škaredý diábel RokPostB 150 (umdlen ~K; v obraze). – Srov. omdléti 1

2. co [moc] oslabit, zbavit účinnosti: jich [nepřátel] moc setře [Bůh] a omdlí ArchČ 20,561 (1469)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).