ojnicě, -ě f., též onicě; k ojě
oj s vidlicovitým zakončením n. dvojice ojí (zvl. u dvoukolého vozu): jěť sě [panna] prvé mistrovati a owyeczye (m. oynyczye; emend. Patera) dospievati VítAlan 5b temonem; tať [panna] svým rozumem onyczy (m. oynyczy; emend. Patera) okrasní i také klanici VítAlan 5b temonem ligneum; vozna plaustrum, Ognicze foralium, flaga švih KlarGlosA 2175 (De armis; oynyczye ~B); ognycze foralia KlarBohE 781 (De armis; onyczye ~O); tema oynycze MamUKA 35b; temo…est anterior pars currus, vulgariter oynycze SlovOl 83b; tak skákavý byl [kůň], že jemu [Uličkovi] přes onice druhdy skákal NaučBrn 295 (1457). – Srov. ojě (zvl. AlxH 83)
Srov. slovin. ojnica ‚vidlicovitá dvojice ojí‘ a čes. ojnice‚ oj ze dvou tyčí či táhel, mezi něž se zapřahá kůň‘ (srov. JgSlov 2,888)