1. lovecký pes, zvl. honicí; často v obraz. spojení s „pekelný“ ap. o ďáblu: jěde každý, zvlasti jíščě v <le>siech lovečckým rozdielem: on s oharsi, <a> sen <s> střielem LegPil 1b 12; mladí počěchu s oharzy loviti DalC 79,4 (se psy ~P, ~Fs) mit den hunden; ó lítý oharzy, ne mój muži, ale črte LegKat 2929 (v nadávce); biskupi, mniši, žákovstvo…i vládaři, vyvržení z pekla oharzy DesHrad 604; mordéři, horší než pekelní oharzi TristB 52b; velter erit chrt atque molossus oharz KlarBohO 180 (De bestiis); silveus oharz SlovKap 26a; tak jest [pekař] věrný jako oharž DivKlem 197a (177); v loviech…s oharzy, s chrty, s vyžlaty ŠtítBojVyš 13b; chrté a ohařie za ním [jelenem] běžiece Prokop 139b; jedno velikých psuov chovají a krmie, to jest oharže CestMil 63b mastinos; brachii sunt, qui infestant animalia et feras, ora habentes lata et magna, auriculas pendentes Oharzi SlovVodň 49b; jako ohaŕ diablóv…kúsá [utrhač] HusVýklB 92b; dva ohaře honná ArchČ 21,381 (1473); doptali sme se…tří ohařuov vašich, a jeden jesti sledník ArchČ 10,36 (1479)

2. jm. osob.: Johanni Oharz TomekMíst 4,168 (1421)

3. Ohaři jm. osob: Wenceslaus Sach de Oharz DeskyZemEm 1,573 (1397)