odraný adj.; k *odrati, odřieti
1. [o člověku] odraný, otrhaný, mající roztrhané šaty: jeden chudý, velmi odrany, počě na něm [bohatci] přioděnie prositi PasMuzA 121 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal); jsi li odrán, oděje tě [Bůh kajicníka] v nové rúcho ŠtítKlem 11b — zpodst.: jižť jest zima přišla, slyšte, wodranie PísChudT 153b (v rýmu) otrhanci
2. odřený, poznamenaný jizvami po sdírání kůže, zohavený: lacer odrany SlovKlem 58a; i uděla [služebník pana Štěstí] puotku na Neštěstí, vida jej wodraneho HynŠtěstí 102a (v. ještě 3). – Srov. odrpa, odřec
3. odranú instr. sg. f. potupnou smrtí zostřenou zohavujícím mučením (?): ty lotře, co ty chceš zde? By zabit byl wodranu? HynŠtěstí 102b; by zabit byl wodranu zlodějskú, ješto pro svú krádež již jsi mnohokrát od pana Štěstí trestán byl i sazen HynŠtěstí 102b
4. jm. pomíst.: šli [útočníci] k Starému městu k bráně, ješto slove Odraná LetKřižA 158 ed.