oběšovati, -uju, -uje ipf. (pf. oběsiti)
koho věšet, zvl. trestat oběšením: často zloděje obyeſſugy Vít 45b; aby pro krádež člověka nikoli neobieſſowali [křesťané] RokJanB 197a (~K) ♦ oběšovati sě věšet se, páchat sebevraždu oběšením: že jsú sě mnozí pro chudobu obyeſſowaly Vít 45a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oběšovati, -ju, -uješ ned. věšet, trestat oběšením; — oběšovati sě věšet se, páchat sebevraždu oběšením
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.