obsědati, -aju, -á ipf. (pf. obseděti); k sědati
jur. koho podrobovat zkoušce soudním soubojem: jestli že jeden muž druhého raní nechtiece a pokáže on to sám sedm jakožto nuznú bran, toho nemohú také ižádného obſiedati, to jest k sedání připraviti PrávSasE 94b (~B, ~C, ~D, obseděti ~A) bekempphen; ktož koho jednoho raní sedánie hodnú ranú v nuznéj brani…, tehda pro to nemohú jeho obſyedaty PrávSasA 127b (tak i ost.) bekempphen