obnášěti, -ěju, -ie ipf. (pf. obnésti)
1. koho/co obnášet, nosit kolem: aby nebyl nalezen v tobě, ješto by obnaſſiel syna anebo dceru, vodě skrze oheň HusSvátA 498a (srov. Dt 18,10 qui lustret) nosil kolem ohně; circumfero obnaſſiem SlovVeleš 90a; jakžto na všaký den svátost božieho těla při svých kosteléch obnaſſeli SilvKron 45b circumvectabant; v. též var. obnášěti sě. – Srov. obnositi
2. v pas. čím [větrem] být unášen sem a tam; dolož. v obraze: kteříž [hříšníci] se vyzdvihují vzhuoru jako oblakové, …obnaſſegij se větrem marné chvály, nenávisti, lakomstvie JakZjev 119a; circumferamur a obnaſſieni byli bychom aut kláceni jsúce VýklKruml 303a (E 4,14: vókol točiece sě všelikým větrem nauky v nepravosti lidské BiblOl, ~Lit, ~Pad, abychom sebú netočili ~Praž)
3. ♦ obnášěti na svém těle co [tíživého] snášet, zakoušet: kteréž [nesnáze] sú obnaſieli na svém těle, aby kříž Kristóv a jeho život trpělivý vždy svietil se na jich životě PříbrZamM 119b (~P, ~A); že vdycky my smrt pána Krista na svém těle obnaſſieme PříbrZamM 193b (~P, ~B)