obinušč | StčS | MSS |

obinušč, m., pozd. též obinušt, -a/-u m.; k obinúti sě, obinutý

výrok obcházející, zakrývající pravdu, řeč vyhýbající se pravdě (např. vytáčka): věci ohavné postavují v kostelích…a kryjí to písmy, spisy ličnými, obinuſſty AktaBratr 2,201a; meander…capitur eciam pro qualibet tortuositate et decepcione Wobinuſſt VodňLact N6b bez obinuščě [u sloves sdělování] bez oklik, přímo, nevyhýbavě, bez okolků: pakli bych mluvila bez obinuſſta, neb já s okolky neumím TovHád 42a; logium…, id est rationabile responsum, id est sine involucro odpověd rozumná bez obinuſſtie VodňLact N2b; ║ to jest poselství i také rozum muoj, na čem všecko visí bez obinuſſtu TovHád 63a přímo (n. neklamně ?). – Srov. obinádlko

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


obinušč, m. výrok obcházející pravdu, řeč vyhýbající se pravdě bez obinuščě bez oklik, bez okolků, přímo, nevyhýbavě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 25 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).