|
|
|
nářek, -řka/-řku m.; k nařéci 1. jur. (čeho, čím [urážlivým]) nařčení, obvinění, osočení (z něčeho): ad quecunque judicia pro hereditatibus, possessionibus, debitis, culpis, criminibus eciam capitalibus sivé que vulgariter narek dicuntur, aut causis aliis quibuslibet debeant ammodo evocari Reg 4,115 (1336); o nářku chlapstvem…: jestliže by kto druhého nařekl chlapstvem a řekl jemu: Chlape Dub ArchČ 2,508 (nárok ~D); convitium, criminacio narzek Práv AMP 2075,249a (1389–1418); o nářek zapálení NaučBrn 89 (1485); kdež jest pán na jeho čest sáhl, … že ten nářek měl jest jemu [Ebrlovi] pán listem svým napraviti ArchČ 10,517 (1498) ♦ nářek čsti jur. urážka na cti: pohnati toho z narzku cti LetKřižA 350; jestliže by kto koho z narzku cti pohnal ZřízVlad b2a ob infamatum honorem; o narzek cti ZřízVlad n6a de diffamatione; žaloba z Naarzku cti VšehK 27a 2. jur. uplatnění právního nároku (srov. „nařčenie“ 2): beze všech…potomních nářkuov a nových o to [pastviny] ruoznic… smluvili sme se ArchČ 16,242 (1482); a když by již ta tři léta a těch 18 neděl vyšlo bez nářku podle práva ArchČ 16,432 (1492) Srov. nárok¹, nařčenie Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nářek, -řka, -řku, masc. — Právní nárok, Anspruch: páni mu ji (kopu) propustili na ten zpósob, jestliže by kto narzek učinil, aby on zase tu kopu na právo položil KolB. 135a (z r. 1523); při tom (prodeji dvora Kateřině) se podvolil, jestliže by jí neb jejím dědicóm ktož koli jaký zmatek nebo narzek učinil a jim v to vpadati chtěl KolAA. 155b (z r. 1518); od těch jezer pustili sme beze všeho narzku a naříkanie všelikého a púštíme a odříkáme t. 45b, 46a (z r. 1513). — Nařčení, obvinění, urážka, Beschuldigung, Beleidigung: svědkem nemuož býti, na koho nářek jest ukázán Brikc. kap. 68, art. 8; pokáže-li se na svědka nářek, svědčiti nemá t., art. 35; žaloba z nářku cti VšehJ. 49; Daniel ze Všebořic pohání z nářku cti ČelNál. VI, 9; z nářku cti ktož by byl pohnán t. XXV, 4; hanění neb nářek na cti RešSir. 164b; že jim takovej narzek ani zhanění k ujmě bejti nemá Hoř. aa 93ab (z r. 1604). Srov. nárok. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nářek, -řka, -řku m. nařčení, obvinění; vznesení, uplatnění právního nároku Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nářek m. = nařčení, pomluva, urážka; právní nárok Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|