|
|
|
nápoj, -ě m.; k napojiti 1. (čeho) napojení (něčím), poskytnutí n. požití nějakého nápoje: dali sú mi k napogiu smiesivše žlč v žieźu moju LegSilv 15; všeliký vašinec zda neodvíže vola svého anebo osla od jeslí i nevede k napogi EvOl 305b (L 13,15: vede jej napojiti ~Rajhr, nenapojí ~Víd, vede napájat ~Beneš, povede napájet BiblLit, ~Pad, nevodí napájet ~Praž, nepovede na vodu ~Drážď, ~Ol) adaquare; nechtě jich [velbloudů] bez napogie do města uvésti ComestC 31b impotos; studnicě, z nichžto krádežem načieráchu vody k rozvlažení svému viece než k napogi BiblOl Jdt 7,7 (~Card, ~Lit, k napojení ~Pad, ku pití ~Praž) ad potandum; po napogy žluči s octem smiešeným, po (pro rkp) rozpětí na kříži WaldhPost 57b; vyřinuly sú se vody hojné lidu i dobytku k napogi BřezSvět 24a; insuper haustum cum peteret siciens nadto napoge žádaje, žiezně GlosSed 203b; maje toliko chléb ku pokrmu a k napogi vodu MladJerJ 49b; položili jsú vojska v Rasidim, kdežto nebylo vody k napogi lidu BiblPraž Ex 17,1 (ku pití ~Card, ~Ol, ~Lit, ~Pad) ad bibendum 2. nápoj, tekutina vhodná zvl. k uhašení žízně, pití: lékaři… musichu jmu [císaři] napoy dáti LegApD 1b 19; ktožkolvěk napoy dá jednomu z najmenších těchto EvOl 322b (Mt 10,42: var. v. napitie 3) potům dederit; to [rosu] za napoi mějiechu OtcB 96b bibebant; Lukrecius napogem milovným vzteče sě ComestC 272a poculo; potus pivo, pocio napoy KlarGlosA 1839 (De ferculis); tělo mé zajisté právě jest pokrm a krev má právě jest napoy BiblLit J 6,56 (~Pad, ~Praž, pitie EvOl, BiblDrážď, ~Ol) potuš; ež budú [hříšní lidé] chlebem pláče nakrmeni a napogem slez napojeni ŠtítSvátA 91b; tuť žádal mne Kristus požiti, čisté vodičky napoge Svár 153; týmž napogem napojiti CestMil 23a potatione; liquor ille ten napoy GlosSed 203b; hledá [vdova] napoge, aby nepočala HusVýklB 83a; mléko dal sem vám, napoy, ne pokrm VýklŠal 73a potum; požívaj nemocný traňku nebo napoge z chvojky LékRhaz 142; všelikého napoge opilého nebudete píti BiblPraž Lv 10,9 (všeho, což zapojiti móž ~Card a ost.) omne, quod inebriare potest; nemá více žádného piva šenkovati ani žádného nápoje jiného CJM 4/1,121 andern trank 3. jur. poplatek komorníkovi na stravu při výkonu obeslání, stravné: a když svědčí [komorník] pohon neb co vyznává ke dskám, tehda jeden groš [má vzíti], jenž slóve nákrm nebo napoy DubB 325a (~E, ~F). – Srov. nákrm 2 Srov. napitie Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nápoj, -ě, masc.; psl. -pojь z pei̯- bibere. — Nápoj, Trank: musichu jmu napoy dáti ApD. b; oheň a síra napuoy jich bude Gesta Bř. 26b; (stařec) kázáše některakého napogie dáti potationem Mill. 23a; týmž napogem napojiti potione t.; a ten pokrm bieše to i napog jeho potus OtcB. 32b; napoy potio Prešp. 1735, Rozk. 2627; napoy poculum Vocab. 176a. — Napojení, pití, Trinken: načieráchu vody viece než k napogi ad potandum Ol. Judit 7, 7; nebylo vody k napogi lidu ad bibendum Pražsk. Exod. 17, 1. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nápoj, -ě m. napojenie, -ie n. napojení, napití; nápoj Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|