nápadně adv.; k nápadní, nápadný
v daném případě, v dané situaci, v daném okamžiku: had [který svedl Evu] bieše chytřejší všech jiných zvieřat zemských, i ot přirozenie, i napadnye, neb pln bieše diasa ComestC 9a (~K, ~S) naturaliter et incidenter. – Srov. nápadní 5
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nápadní, -ný nápadný, adj. — Zpodstatnělé nápadné, -ého, neutr., rheuma: napadne neuma ApatFr. 70a. — Heimfalls-, Anfalls: a jsú nápadní statkové, kteříž na lidi přicházejí tak na příbuzné jako na nepříbuzné VšehJir. 266; nemá zamlčáno býti ani o zápisiech napadnijch VšehK. 180a; zápis nápadní ktož má s uvázaním v jaký statek, když ten nápad příde, a on se neuváže a prodá někomu své právo, ztratí to své právo ČelNál. XVIII, 35; přípověď učinil pro 5 k. gr. otci pójčených a pro 4 k. gr. po dědu napadnich KolB. 88b (1523), nápadních = na něž měl nápad. — Náhodný, zufällig: nápadné štěstí VelJg. — Adv. -ně nápadně: lauku též dceři mý Anně i po smrti její napadnie na dítky odkazuji KolDD. 269a (1643), -ně= právem nápadním; had bieše chytřejší všech jiných zvieřat zemských i napadnie i od přirozenie, neb pln bieše ďasa naturaliter et incidenter Comest. 11b, -ně = v tom okamžiku.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nápadně adv. v daném případě, v dané situaci, v daném okamžiku
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.