náběh, -a/-u m.; k naběhnúti
1. nájezd, nápor, útok: ižádnému lidu hodieše sě v nie [v zemi] bydliti pro časté nabiehi nepřátelské ComestC 98a impugnationes; trpiechu ot nepřátel nabiehy ComestC 246b impetus; nabieh incursus, síla robur KlarGlosA 1499 (De corporis natura); et custodiat nos i ostřiehaj nás semper vždy a malis incursibus od zlých nabyehow HymnUKA 100b; incursus nabieh SlovKlem 54a. – Srov. náskok
2. nával, sběh, nahromadění mnoha jednotlivců na jednom místě: neb nesnadno bieše chudým pro nabieh mnohých, ješto sú také pro též [sčítání lidu] přišli, prázdné domy nalézti ComestC 280a prae frequentia; ║ oheň vystúpi … tak veliký, že ani kdy <z> země, ani kterým nabiehem, ani násilím duchovým viděn jest oheň taký ComestC 99b concursione fulminum shlukem (blesků)
Ad 1: za lat. impugnatio stč. též přěkážěnie; za impetus též hnánie, nálich, úprk; za incursus též naběženie, pótka. – Ad 2: za lat. frequentia stč. též hluk, sbor