1. neužitečně, způsobem nepřinášejícím užitek, neplodně: púščieše [Onan] siemě na zemi, točíš neuzitecznye ženu poznáváše ComestC 43a (~K, ~S; srov. Gn 38,9) inutiliter; že jej nosila [země hříšníka] a ovocem krmila a on jako jalové dřěvo ji nevzytecznye uneprázdnil ZrcSpasK 91

2. neužitečně, bez užitku, neprospěšně; [o mluvení, pláči ap.] zbytečně, marně; [o usilování] bezvýsledně: nebývaj chvač tvým jazykem neuzytecznye BiblDrážď Sir 4,34 (var. v. neužitečný 2) inutilis; věk, jenžto jest ztrávil na tomto světě nevzitecznie OtcB 113a inaniter; proč tyto slzy tak nevzitecznye proléváte JeronM 5b infructuosas funditis lacrimas; ut tempora eorum inutiliter non expendant nevzytecznye neztrávili PostGlosMuz 201b; mnozí trpie práci tohoto světa nevzytecznye ŠtítSvátA 105b; prvé prázdně mluviece, druhé nevżiteċnie sě modléce HusVýklB 40b; ne aby frejovala [v kostele]… ani nevżitecznie šeptala HusPostH 145a; oportune…, inportune…užitečně i nevzytecznie, secundum glossam vel insta oportune, inportune napomínaj prosebně i ostřě, přísně VýklKruml 316a (2 T 4,2: var. v. náramně 4); pán Ježíš vida, že tělesně a neužitecžnie rozumí jeho slovóm ChelčPost 160b; ozdobně mluví, ale však nevzitečně AktaBratr 1,186b; ó, boj se a lekaj se, že zle a nelibě a nevžitecznie a neprospěšně přijímáš sobě i svým bližním BechMuz 84b