|
|
|
nepřěmožený adj.; k přěmožený, přěmoci 1. [o člověku] nepřemožený, nepřekonaný, neporažený: a to, že je [Jakub] proti bohu stal neprziemozen, to mu je bylo znamenie, že proti bratru stane neprziemozen ComestC 39b invictus …invictus; pójčil jí [Bůh Juditě] té moci, aby ote všech lidí neprzemozeneho přemohla a nepodrobeného podrobila ProlBiblL 151b (ad Jdt: ~K) invictum…insuperabilem 2. nepřemožitelný, nemohoucí být přemožen, nepřekonatelný; [o bohu, vladaři] neporazitelný; [o moci, pokoji ap.] neotřesitelný: tehdá podlé tvé řěči my jsúce neprziemozena kniežata na věky smutni budem PasMuzA 601 (~Kal, nepřemožná ~Tisk) invictissimi principes; tvého zasloněnie helmem ohrazen, pukléřem neprzemozenym jsa zasloněn [král] ŘádKorA 42b; Olofernes, knieže neprzemozeny Čtver 172a dux invictus; múdrého neprzemozeny pokoj Čtver 48a invicta pax; vítěz neprzemozeny, král nad králi duostojenstvím, nazván Veliký Alexander AlexPovA 160b; všie nešlechetnosti hojnost nepṙiemožena JakKal 96b nevyčerpatelná; ta síla božská (-uo- rkp) neprziemozena…tak omdlela jest a tak přemožena jest PříbrZamM 145a; tyto hory pro neprzemoženu vodu druhdy přiházie se otevzdávati PrávHorS 140a (pro nepřemoženie vody ~K, ~M) propter irrefrenabilem aquam neodstranitelnou, nezvládnutelnou; jiný lid hřiešný jako moře nepokojný a neprzemoženy v zlosti ChelčPost 6b vytrvalý, houževnatý; modlitba přemáhá toho, ješto nemuož přemožen býti, to jest boha, jenž jest neprzemożeny RokPostB 150; moc [boží] věčná, všemohúcí, nepṙemożena AktaBratr 1,99b; jeho [zákona božího] nepřemožené pravdy BřezKron 329; ║ znamenajíce tak tvrdý soud neprzemožene upřímnosti a na věky neodvolaný ChelčPost 7a nepředstižné, jedinečné — v titulu (často v superl. podle lat.): znamení najjasnějšieho (-nišieho ed.) kniežete, pana Karla Čtvrtého, řiemského ciesaře nepřemoženého a slavného krále českého CJM 4/1,116; najnepřemoženější knieže, ciesaři a pane ListářRožmb 1,200 (1436); Neprzemozenemu kniežeti Karlovi, ciesaři římskému ProkArs 184b invictissimo; najjasnější a najnepřemoženější ciesaři ArchČ 15, 31 (1478). – Srov. nepřěmohlý, nepřěmohujúcí, nepřěmožitedlný, nepřemožný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepřěmožený, adj., nepřemožitelný, unüberwindlich; pol. nieprzemożony nepřemožený, nepřemožitelný. — Olofornes, knieže neprzemozeny, povržen jsa rukú ženskú, mečem svým hlavu jest ztratil Čtv. 172a; lid hřiešný jako moře nepokojný a neprzemoženy v zlosti ChelčP. 6b; tvrdý saud, neprzemožene upřímnosti a na věky neodvolaný t. 7a; neynepřemoženěgſſij pán a stvořitel všech věcí Solf. 20; neynepřemoženěgſſij, svrchovaný a všemohúcí pane t. 77. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřěmožený adj. nepřemožený, nepřekonaný, neporažený; nepřemožitelný, nepřekonatelný; neotřesitelný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nepřěmožený adj. = nepřemožitelný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|