nepřěmohujúcí adj.; k přěmoci
nepřemožitelný, nepřekonatelný, nezdolný: hospodine všemohúcí…, jehožto moci a síly nižádný přěmoci nemóže, nebo jsi ty neprzyemohugyczye síly, jenžto činíš divy veliké JeronO 82b (~U, neprziehugyczie ~M, nepřemožené ~P) invictae. – Srov nepřěmožený 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřěmohujúcí, adj., nepřemožitelný, unüberwindlich: ty jsi neprzyemohugyczye síly ROlB. 82b; neprziehugyczie (sic) JeronMus. 46a (na místě shodném).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřěmohlý, nepřěmohujúcí, nepřěmožitedlný (šestislab.) adj. nepřemožitelný, nepřekonatelný, nezdolný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.