|
|
|
nepočstivost, -i f.; k počstivost, nepočstivý 1. nepoctivost, hanebnost, špatnost: vizte pak dále, Solferne, pro tu nepocztiwoſt a pro ten hřiech a pro tu zlost vaši co jste potratili SolfA 92a; irreverencia nepocztiuost in ecclesia Jak *Broumov C 4, 84b zlořády; zapierati toho, což zjevné jest, nepoċtiwoſt jest BurleyMudrC 196a; protož pohané v slepotě a v bludiech a v nepoctiwoſti života podlé žádostí svých …tak přebývají ChelčSíť 52a v životě nesrovnávajícím se se ctí; k tomuto súdu všecku poctivost připoviedám a všecku nepocztiwoſt zapoviedám, aby se všickni poctivě a řádně zachovávali, právo sobě ohražujíce VšehK 20b 2. (čeho) neúcta (k něčemu), snižování cti, pohana, potupa (něčeho); [u sloves činění ap.] projev neúcty, zneuctění: kázachu [kněží] s velikú nepoctiwoſti přivésti Jozefa NikodC 35 (~D, nepoctí ~A) cum iniuria multa; protož milý spasitel…počal najprvé tresktati bičem kněží z lakomstvie a z nepocztivoſti domu božieho HusPostH 14b; nebo mnohú nepocztiwoſt činí [lidé] bohu ChelčPost 108b; v tom [v modlitbě ve stoje] se ukazuje nepocztiwoſt veliká…; přijda do kostela, tuť stane a žádnéť poctivosti neučiní, ani poklekne, ani nic RokPostB 415; neb sem nemluvil k nižádné nepoctiwoſti, k újmě neboli útržce svátostem KorMan 36a; kto by tu nepocztiwoſt obrazu vašemu učinil, lajny kydal, kamením házel ŽídSpráv 100; jemu [císaři] posměch a nepoctivost okázali ArchČ 4,432 (1456). – Srov. nepočest 3. nepočestnost, nemravnost, nestydatost: hněv ženský jest nepoctiwoſt a hanba veliká BiblLit Sir 25,29 (var. v. nečest 2) irreverentia nectnost; nestydlivost nebo nepocztiwoſt SenCtnost 288a impudicitiam sive impudentiam; od všeliké nepocztiwoſti očí jejích varuj se BiblPraž Sir 26,14 (nehody ~Drážd, ~Ol, ~Lit, nestudatosti ~Pad) ab omni irreverentia 4. nepočestný skutek, nemravnost: v někakých hramotách a v nepoctiwoſtech kratochvilných se chochati CestMil 22b iocis, obscenitatibus delectabilibus; ženám nepoctiwoſt činíce, svláčíce je až do naha AktaBratr 1,129a; že jest mé ženy požádal [Filip] k nepoċtiwoſti, aby k jeho vuoli byla HynRozpr 177b in unern Srov. nepočestnost, nečest Ad 2: za lat. iniuria stč. též potuṕenie. — Ad 3: za lat. impudicitia stč. též nečistota, nestydlivost. — Ad 4: za lat. obscenitas stč. též blud nečistý (OtcB 202b) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepočstivost, -i, fem.; pol. niepoczciwość neúcta. — Neslušnost, ungeziemende Sache: nic jiného tu nebieše lzě jednati, než v někakých hramotách a w nepoctiwoſtech kratochvilniech sě chochati iocis, obscenitatibus delectabilibus Mill. 22b. — Neúcta, Unehrerbietigkeit: (Kristus počal) tresktati kněží z lakomstvie a z nepocztivoſti domu božieho HusPost. 14b, n. čeho = neúcta k čemu; k tomuto súdu všecku poctivost připoviedám, a všecku nepoctivost zapoviedám, abyšte se řádně zachovali, právo sobě ohrazujíce VšehJ. 38. — Nečest, Unehre: jest otci nepoctiwoſt, když nezvedeného syna má RešSir. 161a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepočstivost, -i f. nepoctivost, hanebnost, špatnost; (čeho) neúcta (k něčemu), pohana, potupa; nepočestnost, nemravnost, nestydatost; nepočestný skutek Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nepočstivost f. = nepočestnost; — nečest; — nepočstivost čeho = neúcta k čemu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|