nepostatčiti, -ču, -čí pf. (ipf. nepostatčovati), dolož. jen nepostačiti; k statčiti
(komu k čemu) nepostačit, nevystačit: dlužen jest [panoš] druhým, že k zaplacení všecken statek nepoſtacžij ChelčPost 168b; všecka zaslúžení všech [svatých] nikoli by jim nepoſtaczila k spasení, byť nepřišlo zaslúžení drahého Ježíše RokPostB 278
Od slovesa prvotně jen záporného se dodatečně odsunutím předpony ne- vytvořila forma kladná (v záporném kontextu); srov. později doložené postatčiti