(kde, kam) neukázat se (někde), ani na chvilku nepřijít, ani nevkročit (někam): z své země sě dobrý nepoſtogij [u nás], ktož sě doma neschová, ten u nás stojí DalV 63,13 (sem nepostojí ~F, se nikdy jinde nepostaví ~Fs) seldin kem gutir gat irr auz in sinem lant; město…tak zahlazeno bude, že netoliko lidé, ale i zvieřata do něho se nepoſtogie na věky BiblCard Est 16,24 (~Ol, ~Lit, MamUKB, MamKapS, aby netoliko lidem, ale také hovadóm bylo bezcěstné BiblPad, neobyvatedlné ~Praž) invia sit; bych sě nepoſtal v ty chýšě, mohl bych kralovati výše LegKatMenB 69; ach, by sě nepoſtalo [bohatství] u mé chýšě, snad bych byl utěšen výše HradBohat 141b; udeři [král] na své nepřátely; tuť jsú před ním smutně skákali, velice sě jeho bojiec, k němu sě nikakež nepoſtogiecz TristS 205a; snad jest nám stráž položena, jiežto se Tristram bojí, a proto ke mně snad nepoſtogi TristB 73a; ty, paniče, do mé země aby více se nepoſtal TandS415 (nechoď do mé země ~Baw); ukazuješ komus cizí kraj, a sám se veň nikdy nepoſtogiſs PříslFlaš 43b; tehdy drak…inhed sě bral z města a viec sě tam nepoſtal GestaB 82b; invia, id est sine via nepoſtoge MamKapR 33b (Est 16,24); ║ starým třikrát nesmysleti, že byvše i nebývati, jako by se dne nepoſtal PříslFlaš 44a staří jakživ nenahlédnou, že když člověk byl, potom nebude, jako by se ani na den neoctl na světě (?)