neotpuščedlný adj.; k otpuščedlný
[o hříchu] neodpustitelný, neodčinitelný: hřiech proti duchu svatému jest neodpuſſtiedlny i na tomto světě, i na onom HusSvatokup 114a (srov. Mt 12,32: non remittetur ei). – srov. neotpustitedlný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neotpuščedlný, adj., neodpustitelný, unverzeihlich: hřiech proti duchu svatému jest neodpuštědlný HusE. 1, 394.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neotpuščedlný (pětislab.) adj. neodpustitelný, neodčinitelný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neotpuščedlný, neodpuštědlný adj. = neodpustitelný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.