|
|
|
neosěžený adj., dolož. jen neosažený; k osěžený 1. (čím [prostorem]) neobsáhnutelný, neuhraničitelný, neomezený; bez vazby nemající hranic, nesmírný: protož také jest [Bůh] nesmrtedlný, neoſażeny, bezkonečný, všudy jsa plný HusVýklB 14b (~S); i zdaliť nenie divná věc, že bóh věčný jest s námi člověkem časným, nesmrtedlný smrtedlným, nesmierný dietetem malým, neoſażeny nebem osazený panny Marie břichem HusPostH 12b (~B, ~D, ~K, ~M) 2. čím [rozumem] nepostižitelný, nepochopitelný: bóh v sobě jest neoſſażený rozumem, neb on jest prvý i poslední, počátek i konec, všech věcí počátek nepočatý HusDcerkaH 213b (~B, ~D). – Srov. neosáhlý Srov. neosěžitedlný, neobsěžený Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
neosěžený, adj., nevystižitelný, unerforschlich: bóh v sobě jest neoſſażený rozumem HusPost. 213b; (buoh) jest nesmrtedlný, neosažený, bezkonečný HusE. 1, 12. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neosěžený, neosažený, neosěžitedlný, neosažitedlný (šestislab.) adj. neobsáhnutelný, neohraničitelný, neomezený; nepostižitelný, nevyzpytatelný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neosěžený, neosažený adj. = neobsáhlý, nevystižitelný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|