nenadálý adj.; k naďálý, nadálý
1. nenadálý, nečekaný, neočekávaný, nepředvídaný: nenadala čest a radost jej potká BřezSnářM 101b (~S) insperatum; budú sě diviti v brzkosti nenadaleho spasenie BiblPad Sap 5,2 (~Praž, v nedoufaném EvOl, nedomněnému BiblDrážď, ~Ol, pod. ~Lit) in subitatione insperatae salutis; a kdož naň vnáhle přijde, i šípu i kuše hotové zapomene pro nenadalu půtku TovHád 37b; takovými ostny jsú lidé zbodeni nenadalymi ŽídSpráv 122; skrze vieru, kterážto podlé řeči svatého Pavla slóve podstata nenadalých věcí AlbnCtnostA 75a (jinak Hb 11,1: fides sperandarum substantia rerum; v. naďálý 1); po předpověděném Němcův pobití nenadálém BřezKron 390 inopinatam; ║ mnozí ti králové silní seděli sú na stolici, Nenadaly ponese na sobě korunu BiblPraž Sir 11,5 (nevzácný ~Drážď, ~Ol, ~Lit, nedomnělý ~Pad) insuspicabilis ten, o němž nebylo uvažováno, s nímž se nepočítalo
2. netušený, nepředstavitelný: ó, jak veliké věci a nenadale jsú tyto zajisté, kteréž mně…slibuješ dáti a učiniti TrojA 5b (~K, ~L) inexistimabilia; ó nenadalé milování lásky, aby [Bůh] slouhu vykoupil, poslal syna svého vlastního JakPost 98a nesmírné
Srov. nenadějný, nedomněný
Ad 1: za lat. insperatus stč. též nedoufaný; za inopinatus též nedovtipný, nemyšľený