|
|
|
nebožčík, -a m., poses. nebožčíkóv; k nebožec, nebožek 1. nebožák, ubožák, chudák, nešťastník, člověk politováníhodný pro svůj zlý úděl: anť neboztyk [Adam] jest v žalosti, a ležíť v hroznéj temnosti VítAlan 16a; běda mně, nebozczyku nesčastnému PasMuzA 338 miser; běda mně žalostivému i váma nebozczykoma, nad sobú tu žalosťu vidúce PasMuzA 569 (~KlemA, ~Tisk, nebožtíčkuom ~Kal); blázn fatuus, vecors nebozczik, nebožátko excors KlarGlosA 1138 (De communibus speciebus); i řekl si: Běda mně, hubenému nebozczyku Pror Jr 45,3 (BiblOl, nebožci ~Lit, biednému ~Pad, ~Praž) misero; é, hoře mně nebozztiku, nelze navrátiti toho dobrého, co jeho minulo s časem Kruml 341 (nebožci ŠtítKlem 151a); já sem, nebožtík hřiešný, takový hřiech učinil PovOl 260b; infelix nebožný vel nebožtík VýklKruml 117a (Sap 3,11: nezbožný BiblOl, nezčastný ~Lit, ~Pad, ~Praž); nebožtíku, zachvátí li tě smrt in peccato mortali sine penitencia RokMakMuz 78b 2. ubožák, hlupák, politováníhodný bloud, pošetilec: protož, neboztiku lichý, raziť to: ostavuj sě pýchy PodkU 419; excors neboſtik SlovVodň 75a; i zdaliť jest to neděli světiti: hráti, žráti, tancovati…? Nenie, nenie, ba neboztiku, nenie to neděle světiti HusPostW 88b; ó neboztiku starý, nestydatý HilPřijA 96; jsi li tu který, ješto non curasti te disponere ad istam solemnitatem, zle s udělal, nebožtíku, avšak take potěš se HomMak 66a 3. nejčast. v apozici nebožtík, mrtvý, zesnulý: slíbil [Ješek ze Šternberka] svým listem odvaditi dluh páně Petróv z Šternberka nebožčíkóv od Přibíka z Dobromilic Půh 1,154 (1406); mój nebožčík muž Půh 1,156 (1406); a pak nebozczík Sbyněk…chtěl jest tu kaplu v slovu božiem zkaziti HusPostH 53b; u neboščíka otce našeho ListářRožmb 1,8 (1418); paní Kateřina, někdv manželka nebozczikowa Vernkova Pivcova PrávOpav 2,20 (1431); sirotek neboſſczika Jana Mukaře TovačB 45a (nebožce ~A); muoj otec nebožčík Půh 5,272 (1480); že jsúcí dlužna nebožtíku mánovi Mikulášovi zl. 23 platiti, jemu nedbala a počavši platiti a já poručenstvím od mého nebožtíka to na J. M. odkázáno a dáno mám Půh 6,178 (1481); po nebožčíku smrti pana Jana z Pernštejna dobréj paměti pána mého Půh 6,133 (1481); pan Fridrich <a> pan Arnošt nebožtíkové Šumburkové ArchČ 9,455 (1487). – Srov. nebožek Srov. neboh, nebožátko, nebožčíček, nebožec Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nebožčík, nebožtík, -a, masc.; demin. z nebožec. — Ubožák, Armer: nemohu já (otec), nebozczik starý, na tvú (synovu) smrt hlédati Pass. 356; běda mně hubenému nebozczyku misero Pror. Jer. 45, 3; pro mě, hřiešného nebozczyka Modl. 56a; věz, že ť jsem přěd peklem byla, k Adamovi tam chodila, an ť neboztyk jest v žalosti Vít. 16a; nebozczyk nemocný Hod. 79a; já nebozczik Tkadl. 25a; hoře mně nebozztiku Kruml. 341b; ba, neboztiku, nenie to neděle světiti HusW. 88b; jsi-li tu který, ješto non curasti te disponere ad istam solemnitatem, zle s’ udělal, nebožtiku, avšak potěš se HomMak. 66a; Darius pláče mluvil jest takto: běda mně nebožtíku Alxp. 58; běda mně neboſſtiku, běda mně nešťastnému Alexandrovi t. 149; nebozczyk vecors Rozk. 1812, nebozczik též Prešp. 1056, neboztik též Veleš; excors neboſtik RVodň. 75a. — Nebožtík, der Selige: že jim jest právem přiřčen dluh, jenž za nebozczika Drslava z Vřesiny Janovi z Tvorkova dlužný HistArch. 28, 18 (r. 1429); od úmrtí nebozczika Drslava z Vřesiny t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nebožčík, nebožtík m. = nebožák, ubožák Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|