nebožek, -žka m.; k neboh, nebožec
v apozici nebožtík, mrtvý, zesnulý: že mu jest rukojmí za nebožka p. Petra z Sovince Půh 3,156 (1436); já sem k nim [penězům] spravedliv po nebožkovi Zemánkovi jako společník Půh 4,510 (1466); služebnice nebozka Váni z Křečhoře ArchKol (1498). ‒ Srov. neboh 2, nebožčík 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebožek, -žka, masc., nebožtík, der Selige; slovo nově přitvořené k fem. nebožka. — Služebnice nebozka Váni z Křečhoře KolB. 96b (1498).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².