nebesník, -a m.; k nebesný
nebešťan, obyvatel nebeského království: tě [Pannu Marii] lidu pokolenie náshleduje obojieho, život miluje panenský, nebeſnyky v čistotě náshledujíc SekvOpav 122a caelicolas; kdež raduje sě [mysl] u vlasti nebeſnykow dvora krále, dávajícieho dary SekvOpav 127b caelicolarum. Jen v SekvOpav. – Srov. nebešěnín, nebesář, nebeský II/6
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebesník, -a, masc., nebešťan, Himmelsbewohner: nebeſnyky následujíc coelicolas HymnOpav. 122a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².