ˣnazlobitář, -ě m.; k zlobiti
zlobivec, kdo se hodně nazlobí (?): cizoložník adulter, Nazlobitarz pacerta KlarGlosA 1172 (De communibus speciebus)
Podle GbSlov pacerta snad m. lacerta; B. Ryba zde vidí klaretovskou zkratku m. pac<is>er<p>ta ‚rušitel míru‘
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nazlobitář, -ě, masc.: nazlobitarz *pacerta Prešp. 1090 (v kap. De communibus nominibus); české slovo strojené, latinské temné (m. lacerta?).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².