nasoliti, -ľu, -lí pf.; k soliti
co [maso] nasolit, naložit do soli: do Alexandrie živé přivedeno [zvíře] a do Antiochie pak naſoliwſſe k ciesařovi donesli, aby ohledal také OtcB 150a sale infusum; i jsú ti [lidé, kteří se málokdy zpovídají] jako ten, jenž masa za nova nenaſoli, až sě červie i zarodie Kruml 253; kteréž [„šibalství“] sobě k užitku kněží nynější hledí uvésti, aby měli lid svorný v témž smysle, v kterémž jest je kněz naſolil ChelčPost 91a k němuž je připravil (fig.); někde je [duše v očistci] črt naſolil v láku jako herinky ChelčPař 148a (v obraze); maso do mošny naſolil BechNeub 222b; jakož VMt psala, aby byl některý jelen celý zachován:… než jsú již nasoleni ArchČ 9,187 (1476); ║ aby mi dal někaký kus zvěřiny, abych sobě nasolil, neb čekám ženy své matky k veliké noci buohdá ArchČ 14,64 (1455) abych si nasolil