narozeníčko, -a, neutr., děťátko, Kindlein; demin. z *narozeníce, narozenie. — Poď již, mé jediné narozenyczko, musíš býti své mateře krmě Pass. 244; podiž, mé jediné narozeniczko KázLeg. 91b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
narozeníčko n. dítě, děťátko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.