napáchati sě, -šu, -še pf.; k páchati
čeho [mnoha hříchů] napáchat se, nadělat se: tehdy hned samy běží [dívky] leckams za pacholky, aby se spieše napachali smilství ChelčPost 29a; i mají [hříšníci] ten obyčej jako zákon, aby napaſſicze se hřiechuov, i pověděli je knězi ChelčPost 181a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
napáchati, -šu, -šeš, pftiv., viel verüben: takoví napachawſe vražd a narúhavše se té svátosti ChelčRepl. 27b. — n. sě napáchati sě čeho = napáchati něčeho do syta, etw. zur Genüge verüben: aby ſe napachali smilství ChelčPost. 29a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².