nakvašovati, -uju, -uje ipf.; k nakvasiti
1. koho čím [jedovatým] nakažovat, otravovat, zamořovat: a kterak vody sú v ustech drakových, jimiž ženu, to jest cierkev, chot Kristovu, aneb duši svatú nakwaſſuge PříbrZamM 21b (v obraze); mající [nevěstka] zlatý kalich v ruce, plný zlých příkladóv, zlého učenie jedovatého a zlých skutkóv, z něhož napájé a nakwaſſuge vešken svět PříbrZamM 108a (v obraze); ║ nesvorné, zlé, zlobivé [panny a vdovy] utrhajíc, zatrhajíc jedna druhé jako jedem nalitým, tak se těmi věcmi nakwaſſugie a tak časy zle trávíc BechMuz 88b otravují se navzájem, kazí si náladu
2. koho/co (čím [špatným]) nakažovat, mravně narušovat, zbavovat mravní n. náboženské bezúhonnosti: protož přišel tento král Jabín s falešnými a chytrými smysly a rozumy, mnohá srdce nakwaſſuge a od viery vykořeňuje JakZjev 276a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakvašovati, -uju, -uješ, impftiv., poskvrňovati, przniti, otravovati, vergiften; iterat. z nakvasiti. — Had všeckny věci jedem svým nakwaſſowal Ezop. 35b, v textě něm.: entreinigen.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakvašovati, -uju, -uješ ned. (koho, čím) nakažovat, otravovat; mravně narušovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nakvašovati nedok. = nakažovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.