nadjěti, -jedu, -jede pf.; k jěti
1. co [níže umístěného z hlediska subjektu] přijet nad něco n. k něčemu a uvidět to, za jízdy nalézt něco: syn králóv nadgel med, otekl konec té holi, ješto držal v ruce, v ten med a snědl ŠtítSvátA 209b. – Srov. nadjíti 1
2. koho [v jisté situaci] přijet k někomu, za jízdy narazit na někoho: tu nadgede [Tandariáš] dva panice, ana sniedáta sediece TandP 180a (nadjide ~Baw); pak sě nahodi tomuto [králi] nadgyety jednoho, ano zvěř jemu nohu zetřel, a ten ležě volati poče ŠtítBarlB 11 invenit; ║ než však jeho [Tristrama] ona potom viďala, když jeho již umrlého nadgela TristB 171a přijela a našla; jedva do lesu bychu vjeli [prchající nepřátelé], a toť nadgedſſe Čechové, poslední hauf lámati počechu SilvKron 61a supervenientes zaskočivše je. – Srov. nadjíti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadjěti, -jědu, -jědeš, pftiv.; nadjěti koho, čso = jeda naraziti na koho, na-č, najíti, nalézti, finden; srov. nadjíti = najíti, nalézti, invenile. — Syn králóv nadgel med, otekl konec té holi, ješto držal v ruce, v ten med a snědl Štít. ř. 209b. Tandariáš… nadgede dva panoše TandZ. 180a. Jeho… nemohli nadgeti Trist. 206.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadjěti, -jědu, -jědeš dok. (koho, co) jetím narazit na koho, nač, najít
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.