nadivný, adj., podivuhodný, wunderbar, bewunderungswert. Z adverb. výrazu nadiv, na-divy = ku podivu, v. t.; vedle toho vyvinulo se u významu stejném také naddivný. — Hospodine, kak nadywne jest jmě tvé quam admirabile ŽKlem. 8, 2, kak naddiwne ŽKap. tamt.; kak naddywnojest jmě tvé quam admirabile ŽKlem. 8, 10.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadivný adj. = podivuhodný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.