nadhlasně adv.; k nadhlas, nadhlasní
veřejně, otevřeně: stoje mezi nimi všemi nadhlaſnie odpovědě sě [Hilarion] i jiesti i píti OtcA 435a (nadhlas ~C, ~D, hlasně ~E) publica voce
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadhlasný, adj., z adv. nadhlas, v. t. — K tomu adv. -ně nadhlasně: stoje mezi všemi nadhlaſnie odpovědě sě i jiesti i píti publica voce Otc. 435a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadhlasně adv. veřejně, otevřeně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nadhlas, nadhlasně adv. = nahlas, veřejně
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.