|
|
|
naddivný adj., též nádivný; k divný předivný, nadmíru divný, podivuhodný: hospodine náš, kak naddywno jest jmě tvé ve všiej zemi ŽaltKlem 8,10 (naddiwne ~Kap, divné ~Wittb, ~Pod, BiblOl, ~Lit, předivné ~Pad, ~Praž) quam admirabile est nomen tuum; hospodine náš, kak nadywne jest jmě tvé ve všie zemi ŽaltKlem 8,2 (naddiwne ~Kap, divné ~Wittb, ~Pod, BiblOl, ~Lit, předivné ~Pad, ~Praž) admirabile; Affelechi divný nebo nadywni, anebo obživuje, nebo vyhnatedlný VýklHebrL 176b admirandus Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadivný, adj., podivuhodný, wunderbar, bewunderungswert. Z adverb. výrazu nadiv, na-divy = ku podivu, v. t.; vedle toho vyvinulo se u významu stejném také naddivný. — Hospodine, kak nadywne jest jmě tvé quam admirabile ŽKlem. 8, 2, kak naddiwne ŽKap. tamt.; kak naddywnojest jmě tvé quam admirabile ŽKlem. 8, 10. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naddivný, nádivný adj. předivný, podivuhodný, neobyčejný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|