nadcházěti, -ěju, -ie ipf. (pf. nadjíti)
(koho) přicházet k někomu, narážet na někoho: Naboth postúpenie nebo proroctvie nebo svieraje nebo nadchazege VýklHebrL 215b superveniens; ║ Sokrates … častokrát … nadchazien jest, an stojí nehna se počna od jitra až do zajitřie BurleyMudrA 175b repertus est nacházen, nalézán. – Srov. nadchoditi a nacházěti