*nástorný adj.
povrchní, vnějškový, ulpívající na vnější formě, okázalý: supersticio eytil helik leben naſtorna chlúba marná SlovCath 472a
GbSlov a JgSIov uvádějí s. v. nástorna, -y f. Význam adj. nástorný souvisí asi s *nastřieti (‚natáhnout na povrch něčeho‘) jako pozdější prostorný s prostřieti. — Za lat. superstitio stč. též boboněk, marná chvála (SlovOstřS 114), marný zákon (LyraMat 101b), pohanské modly (OtcB 33b)