náslepný adj.; k náslep, slepý
nasleplý, přisleplý, zčásti slepý, poloslepý: a to sě divné vidí, neb nenie ižádný otpolu slepý, by neviděl lépe lucerny, když hoří, nežli když zhasne, a najviece, neb naſlepnye oči lépe vidie za lucerny nežli ve dne ComestC 139a (~K, ~S) caecutientes
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náslepný, náslepý, adj., nasleplý, schwachsichtig: naſlepnie oči lépe vidie při lucerně caecutientes Comest. 129a; (Heli) již slep bieše, ale ne naſlep t. 129b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náslepý (neskl. náslep), náslepný adj. nasleplý, přisleplý, poloslepý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.