náradlník, -a m.; k rádlo
souměrná železná část rádla rozrývající půdu, náradník (dial.), radlice: cultrum naradlnyk SlovVít 95b; že Martin…dva naradlniky i s rádly v noci ukradl na poli PoprRožmb 5b (1391); item 8 vomeres minores, qui dicuntur naradlnyky InvBřevn 290(1393); vomer…,id est vomeris sumitas, rádlo, Naradlnijk VodňLact Y6a
K lat. vomer srov. vomer … est instrumentum quoddam in aratro ad scindendum terram SlovLucN 120a. – K významu slova náradlník srov. Bartoš, Dial. mor. 2,449, a podrobněji J. Kramařík, Příspěvek k historii českých rádel, ČL 52, 1965, 321–332; na jeho doporučení uvádíme snímek starobylého rádla s náradlníkem z archívu ÚEF ČSAV: