najpřědní adj., též nápřědní; k přední
1. nejpřednější, úplně vpředu jsoucí: v naiprzednyei straně [chrámu] byli sviecnové ku poledni a stól ku pólnoci ComestC 73a (~K, ~S) in anteriori sanctuario
2. přední, hlavní: pro něžto já Petr Geusar dřéveřečený napřední (m. nápřědní) prodávce (prodavce ed.) slibuji, a nad to my… rukojmě jeho i zprávce toho zbožie podlé něho i za něho, slibujem všitkni…to jisté zbožie svrchupsané…zpraviti ArchČ 2, 326 (1399)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
najpřědní, nápřědní adj. nejpřednější; hlavní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.