námezdník, -a m., též námz(d)ník, námzník, námzdník; k mzda, námezdný
námezdník, námezdný dělník, člověk najatý za odměnu k nějaké práci: Namznyk zajisté jde přič, nebo namznyk jest, k němužto nepříslušie ovce EvRajhr 118a (J 10,13: otrok ~Víd, ~Zimn, ~Beneš, nájemník ~Klem, ~Ol, BiblLit, ~Pad, ~Praž, přípašě ~Drážď, ~Ol) mercenarius; mzda namezdnika tvého u tebe ovšem neostávaj TobU 140a (Tob 4,15: BiblPad, mzdářě ~Ol, mzdníka ~Card, ~Lit, dělníka ~Praž) mercenarii; tu věz, že nájemník neb namezdnik jest ten, kterýž pro časnú neb pro tělestnú potřěbu slúží někomu, aby od něho vzal; a tak slóve nájemník, že na nájmu slúží, neb námezdník, že ze mzdy tělestné slúží HusPostH 78b
Za lat. mercenarius stč. též služebník, nájemný pacholek (ComestC 90b)