nádobíce, -ě n.; k nádobie
potřebné věci, zvláště drobné nářadí n. náčiní: jednoho dne tajničku děláše [mnich s bratřími] …‚ a když ji dospěchu, všeho nadobicye aneb tu potřěbici dadieše jednomu bratru OtcB 33a utensilibus; neostavujte ižádného nadobicze po sobě BiblLitTřeb L2, Gn 45,20 (nadobytczie ~Ol, nádobie ~Lit, aniž co ostavujte z nábytka vašeho ~Pad, z statku vašeho ~Praž) quidquam de supellectili vestra; jestiť [v pozůstalosti] něké nádobíce, kleště a kladiva ArchČ 14,145 (1464)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nádobíce, -ě, neutr., demin. z nádobie. — Neostavujte ižádného nadobytczie po sobě quidquam de supellectili Ol. Gen. 45, 20 (opisovatel rozuměl na-dobytcě), ižádného nadobytczye Mus. tamt. (též), ižádného nadobicze Lit. tamt.; všeho nadobycze utensilia Otc. 143b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nádobíce, -ě n. drobné nářadí, náčiní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nádobíce n. (zdrobnělé z
nádobie) =
nářadíčko Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.