nábožníček, -čkam.; k nábožník
nábožný, zbožný člověk; zpravidla pejor. pobožnůstkář: quomodo te audiunt, ecce tvých naboznyczkow JakPostBetl 267b; ty pak, nabozniczku pokrytý a falešný…, boj se, že neuzříš života KorMan 54b
Po r. 1500 jen s významem pejor. (v. JgSlov)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nábožníček, -čka, masc., nábožný člověk, Frömmling; demin. k nábožník. — Ty pak, nábožníčku svatý a falešný…‚ boj sě, že atd. KorMan. 54b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nábožníček, -čka, m. nábožný, zbožný člověk; pobožnůstkář
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.