mřiežě, -ě f.
1. mříž, hrazení n. výplň z tyčí n. pásů
2. klec, ohrada n. schránka s mřížemi určená pro chov zvířete v zajetí
3. rošt, kovová mřížka k opékání
4. mřížka, obrazec ve tvaru „mřiežě“ 1
K 4: jen ŠtítKlem. Sr. kletcě, mřiežka, rošt¹
Autor: Irena Fuková, Blanka Nedvědová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 3. 2024).
mřiežě, -ě, fem., mříže, Gitter; stsl. mrêža rete, z merža. — Má býti malována mrziježe Pr. pr. 257; mrzieze železná Lobk. 105b; patřě skrzě mrziezzy per cancellos Ol. Cant. 2, 9; nazří mrzijezij skrze stěny Štít. ř. 52b, za tau mrzezij Lobk. 105b. — mrziezie cancellus Prešp. 1860, mrzyezye též Rozk. 2872, mrzyeze též BohFl. 590.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².