luňák, -a/-u m.
1. šedohnědý dravý pták, zvl. luňák n. raroh
2. ryba (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní. K 2: jen slovníkové doklady za lat. cabarus, sr. SSL s. v. Editor Klaretových slovníků připouští též možnost čtení limák, v. V. Flajšhans, Klaret a jeho družina 2, Praha 1926, s. 330
Sr. luník
Autor: Irena Fuková, Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
luňák, -a, masc., Hühnergeier; srov. stsl. luňь vultur. — Lvniak, k tomu káně myšie… NRada 1413; lunyaczy a vrány Kruml. 386b; jako kuřě před lunakem (se třese) Kat. v. 14. — lunak milvus Pror. Jer. 8, 7, Vít. 94a, Prešp. 170; lunaka milvum Ol. Deut. 14, 13; lunyaka milvum Ol. Lev. 11, 14, Mus. tamt.; lunyek (sic) milvus BohFl. 95, luniak též RVodň.48d. — Omylem m. limák v. t. — Srov. luník.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².