lovčie, -ie n.
k lovčí adj., loviti
1. část lesa s vyhrazeným právem lovu, honitby
2. poplatek za užívání lesa
3. úřad lovčího, správce honitby
Dolož. též jako vl. jm. místní. Sr. lovčí m.
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
lovčí, adj., lovcový, Jäger-; z lovьčь-jь, stsl. lovьčь venatorum. — Lovčie právo v. právo. — Zpodstatnělé neutr. lovčie, úděl lovčího (?): Venceslaus rex… silvam suam … cum viredaria sive forestaria ipsius silvæ, quæ lowche dicitur in vulgari, eidem præposito (Chotessovicensi)… confert Reg. II, 1288; — poplatek toho jména: Johannes rex… liberat forum ab exactione, quæ vocatur louchie Reg. IV, 1336; — úřad lovčí: (ipsis) officium venationis, quod vulgariter lowchzye dicitur, committendo t. IV, 1341; officii, quod lowche dicitur vulgariter t. II, 1288, t. II, 1294; officium venationis, quod vulgariter lowchzye dicitur t. IV, 1341.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lovčie v. lovčí, adj.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².