lidičkové, -óv, plur. masc., lidičky, Ľeutechen; demin. z ľud pl. ľudé, ľudie. — On (Ježíš) všeho světa král, a my lidičkové nestateční HusE. 3, 278. Protož, že jsem knězem…, chci krátce ty tři věci (o víře atd.) sprostným lidičkóm vyložiti t. 1, 1. Lidicżkowe plebicula Lact. 127a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
