|
|
|
letní¹ adj. ojed. letný¹ adj. k léto 1. letní, typický pro „léto“; letní čas „léto“ 1 2. (o kratším časovém úseku) letní, jsoucí součástí „léta“ 1 3. (o události) letní, odehrávající se v „létě“ 1 4. (o stavbě) využívaný v letním období 5. zvl. v pl. (ve funkci gen.) „roku“ 6. roční, rok trvající 7. (o zvířeti) jsoucí ve stáří jednoho léta 8. (o dávce) roční, placený jednou za rok 9. (o člověku) najatý na rok 10. (o člověku) letitý 11. (o člověku) zletilý, dospělý Dolož. též jako vl. jm. místní a součást vl. jm. pomístních Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 8. 10. 2024). 
letný² adj. ojed. též letní² adj. 1. pěkný, krásný, milostný 2. dobrotivý, laskavý, přátelský 3. štědrý K motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v. letný Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 8. 10. 2024).
1. letný, adj., letitý, bejahrt; z léto, lêtьn-. — (Maria) když již dobře letna bieše OpMus. 137a. Muž věkem letný ætate provectus Kladr. 2. Mach. 6, 18. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. letný, adj., důvěrný, přátelský, milý, milostný, krásný, vertraulich, freundschaftlich, lieb, schön. Srov. letenstvie, -stvo, letnost a stsl. lêtь licentia ve rčeních: létь jestъ licet, lêtiją bêaše licebat atp. — (Pústenník) za života přeslavného Jeronyma jemu v obyčeji leten velmi byl jest eidem familiarissimus valde fuit JeronMus. 71a. Přijidechu k ňemu jeho mlazší, jakožto letní, domácí, bližní, přátelé, bratřie Mat. v Čelakovsk. Dodavcích k Slov. Jungm. Mojžieš onen tvój velmi letný, onen divný vypravitel tvých děl Mat. tamt. Letné a věrné duše, ješto sě boha bojie Mat. tamt. Neletno mi sbydlovánie s tělem Modl. tamt. Byvši sama s ním (Medea s Jasonem) v takovém obyčeji v takové letné přiezni miesta došedši i cti k ňemu jest zbyla a tu ztratila TkadlM. 71. Ta (lúka, ve vidění Kateřinině) bieše letnu travú světlá, tak rozmladlá i rozkvetlá nejednú bohatú krású, jak sě jiej zdáše v tom času, by… kraššie paseky i lúky nevídala, jakž je živa Kat. v. 713, letná tráva, krásná. — Sem patří snad také jm. místní Letný, -ná Letná, -né Letné: in campo Letne nominato Kosm. pokr. 1261; na tom poli, jež letny slove in campo Lethne PulkR. 154a, PulkL. 344. — Adv. letně: s nimažto v klášteře velmi mile a lethnie přebýváše carus et familiaris Otc. 311a; (s Mojžíšem) tvořec letnye mluvieše DesK. 7, ML. 57a; to ť jest ta nehrdala dobrým člověkem poznajíc jeho, a poznajíc jeho ješťe nebyla chvati (= nechvátala)… tak hned s ním letnie mluviti TkadlM. 70; když já (žák, buda knězem nebo prelátem) budu v kostele a ty (podkoní) stojíš jako tele v svém zedraném rúše letně Podk. v. 413 (Výb. I, 954), letně, krásně (iron.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
letný¹ adj. dospělý; letitý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
letný² adj. důvěrný, přátelský; milý; milostný, milostivý; krásný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
letný adj. = důvěrný, milostný, přátelský, krásný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|