lój, lojě m.
jaký (jelení ap.) lůj, tuhý zvířecí tuk
Sr. otuž, posvět, tuk
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 8. 12. 2024).
lój, lojě, masc., tuk, lůj, Fett, Talg; stsl. loj adeps, pův. lojь, z koř. lei̭-. — loyem a tučností adipe et pinguedine ŽPod. 62, 6. loy, jenž přikrývá droby arvinam Ol. Ex. 29, 22; s logem cum arvinulis t. Lev. 8, 16, s logem cum fimo Mus. Lev. 4, 11; loy jatrný arvina iecoris Mus. Lev. 3, 15, MamA. 15b. Pak-li jest krev črvena nebo jakžto loig ChirB. 178a; krev… jako luog LékA. 38a. ½ kamene loge KolCC. 129a (1575). loy sebum Prešp. 434, BohFl. 154, t. 259.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lój, lojě m. lůj
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lój m. = lůj
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.